Tohle mohl být příští Vetřelec.

Nakonec nebyl, ale i tak je Sputnik velmi dobrá podívaná. Ve zkratce: Je rok osmdesát něco a Sovětský svaz se chystá přivítat na zemi své dva geroje - kosmonauty Sputniku. Jenže během přistání se cosi stane a namísto dvou se na Zem vrátí tři. Na základnu kdesi uprostřed kazašských stepí je proto povolána kontroverzní psycholožka, která se při administrování terapie nebojí jít přes mrtvoly. Jenže ještě netuší, že tentokrát to bude doslova.

Na Spuntiku se těžko hledají věci, které by mu šly vytknout. Kamera je skvělá a společně s hudbou vytváří hutnou atmosféru. Herecké osazenstvo je špičkové a výborně hraje. A monstrum, kolem kterého se příběh točí, je vizuálně atraktivní a navíc je vystavěné na skvělé premise, díky které dostane film v půlce opravdu šokují twist.

Jenže na něm nedokáže příliš stavět. Namísto toho se věnuje budování vztahů mezi hlavními postavami. Něčemu, co bych u každého jiného filmu přivítal. Ale tady jsou vztahy na vedlejší koleji. To nejzajímavější, co film má, je právě monstrum z vesmíru, a budování vztahů tak působí skoro až nepatřičně a zbytečně. Přesto je Sputnik film, který se řadí k silnému nadprůměru veškeré tvorby a ty dvě hodiny stopáže nebudete litovat.

Konečně taky z Ruska přišlo něco pozitivního.