Pareto na Facebooku

...aneb proč si neformulovat názory z obsahu na sociálních sítích


Traduje se, že Ital jménem Vilfredo Pareto jednoho dne počítal výnosnost svého hrachového pole a došel k závěru, že 80 % jeho produkce pochází z 20 % všech rostlin. Jestli to tak skutečně bylo, nebo je to další z historických anekdot, to se stěží dozvíme, každopádně se tak či tak po panu Paretovi jmenuje tzv. "Paretovo pravidlo" nebo "Paretův princip".

Ten říká, že "80 % jevů má jen 20 % příčin". A že na tom něco bude, to můžeme pozorovat ve spoustě oblastí života. Například 80 % bohatství údajně drží v rukou 20 % lidí. (dnes je ten poměr snad ještě větší, každopádně v roce 2018 v USA odvedlo 20 % plátců mezi 80-90 % daní).


V bezpečnosti zase platí, že za 80 % nehod stojí 20 % rizik. Podle novozélandské studie zas 80 % kriminality páchá 20 % kriminálníků... a tak bychom mohli pokračovat. Paretovo lusky tak možná byly jen náhodný sled okolností, ale daly základ pravidlu, které se obecně přijímá za platné nebo alespoň relevantní.


Pojďme se ale obloukem vrátit na začátek - k Facebooku. Paretův princip tu můžeme aplikovat hned v několika úrovních. Tak například se mnou nejspíš nebudete nesouhlasit, když řeknu, že za 80 % veškerého obsahu na Facebooku stojí 20 % uživatelů. Schválně si porovnejte, kolik máte virtuálních přátel, a kolik příspěvků každý z nich vytváří (podle dat FB průměrný Čech na Facebooku dá každý měsíc "follow" jedné stránce, napíše pouze 3 komentáře, zareaguje na 9 příspěvků a jednou nějaký příspěvek nasdílí). Jinými slovy 80 % uživatelů jsou téměř čistí konzumenti, zatímco 20 % jsou hlavní producenti.


Ale můžeme jít ještě hlouběji. Z oněch 20 % "producentů" opět produkuje 80 % obsahu jen 20 % z nich. Různí "opinion lídři", "celebrity" nebo prostě jen hlasité extrémy. To znamená, že i kdyby nefungovaly různé algoritmy, které nám na sítích přežvýkávají obsah a ukazují nám to, co si "myslí", že chceme vidět, z principu jsme vždy automaticky chycení v názorové bublině. Od prvního dne. Názory 80 % lidí, se prakticky nedozvíme.


A potom přijdou algoritmy sítí a z toho - už tak pouhého - zlomku názorů a informací vyberou ty, které u vás vyvolávají největší emoční odezvu - ty extrémní.


Neříkám ale, že by měl kvůli tomu člověk přestat na sítích číst obsah. Tahle úvaha je jen další způsob, jak si zvědomit všechna možná kognitivní zkreslení a díky tomu číst obezřetně a hlavně - kriticky. Když člověk čte s vědomím, že to, co přijímá, nemusí být nutně pravdivá nebo správně podaná informace, je obtížnější s ním manipulovat.

A zvlášť ve volebním roce se tahle schopnost hodí!