Spatřil jsem kometu...

Když mi bylo asi 8 nebo 9 let, objevila se na obloze kometa. Podle času hádám, že to byla Hale-Bopp (nebo dřívější Hyakutake). Byla tehdy tak jasná, že byla slabě vidět i za dne, v noci pak zářila, jako by ji někdo na oblohu namaloval.


Byli jsme tou dobou u tety kousek od Čáslavi a spali v pokoji v patře, kde bylo jedno jediné okno. A právě tím oknem ji člověk mohl celou noc sledovat, jak si nerušeně visí jen kousek nad obzorem.


Vzpomínám si, že jsem vůbec nemohl usnout. Pořád jsem se převaloval, budil a chodil se k oknu dívat. Byla to taková nepopsatelná, zvláštní, děsivá krása. Možná se v tom trochu promítalo i to, že se objevila v době, kdy si dítě začíná naplno uvědomovat koncept smrti. Koukal jsem na ni a bál se. Narazí do nás? Končí svět? Dopadneme jako triceratops a brontosaurus? (Ano, taky jsem měl tehdy samé knížky o dinosaurech.)


Každopádně svět neskončil - pro mě vlastně teprve začínal. Hale-Bopp postupně slábla, my odjeli do Prahy, a tím kometa definitivně zmizela z očí. Jisté je, že její příští návštěvy se už nedožiju. Očekává se, že znovu přiletí v roce 4385, Hyakutake dokonce až za 70 000 let. Když to zdraví dovolí, potkáme se za života leda s Hallayevou kometou. Ta se staví na skok v roce 2061.


Obrázek dole je ale teprve 5 dní starý. Je na něm kometa C/2020 F3. Tu můžete už necelý týden (a už jen pár dalších dní) pozorovat na severní straně oblohy kousek nad horizontem. Máte-li tedy možnost vyjet mimo světla měst, nepropásněte šanci si ji prohlídnout.


Taková šance totiž bývá jen jednou, maximálně dvakrát za život.



Další čtení