Co to sakra bylo...?

Ani nevím jestli tohle píšu proto, že mám pocit, že lidem dlužím vysvětlení, nebo čistě proto, abych si sám zreflektoval, co se to sakra dneska stalo. Pravda totiž bude (výjimečně) někde uprostřed:

Minulý týden jsem kývl na účast v jedné připomínkové akci k blížícímu se nehezkému výročí bestiální justiční vraždy. Bude se odehrávat v pražských ulicích a krom jiného to budou veliké projekce, které propojí právě osobnost paní doktorky Horákové. Už během domluvy jsme si zároveň řekli, že součástí by měla být v pátek konfrontace poslanců KSČM po jejich tiskovce.

A protože mi to celé dávalo smysl z hlediska postojů a přesvědčení, šel jsem do toho bez váhání. To jsem ještě netušil, že mi v pondělí v jedenáct večer zavolá Alexandr, že je změna plánu a že to musí být už druhý den. Výzva? Přijímám!

Mission impossible

Slezli jsme se v devět ráno na Malé straně, rychle si řekli, co nás čeká a vydali se do Sněmovny. Náš "tým" totiž nedostal novinářskou akreditaci, a tak rozhodil sítě a oslovil poslance z opoziční strany, díky kterým jsme se dostali do prostor jako jejich "hosté". Pár poslanců tedy vědělo, co chystáme. Přišlo nám správné jim to říct. Měli tak jistotu, že nikoho neohrozíme, a zároveň to byla pojistka, jak se někoho dovolat, kdyby byla reakce agresivní.

Plány byly dva. Plán A byl promítnout Miladu komunistům za záda během jejich tiskovky. Plán B byl konfrontovat je na chodbách, kudy budou odcházet. Nikdo totiž nevěděl, jestli nás na tiskovku vůbec pustí. V ideálním případě ale obojí.

Naměřili jsme si v atriu pro tiskovky vzdálenost a zkusili si projekci "nanečisto" bokem. Jediné místo, které přicházelo v úvahu byl pultík. A vlastně to dávalo největší smysl. Milada u pultu - na pultu představitelů ideologie, která ji patnáct minut dusila k smrti. Doufali jsme, že donutíme kamery, aby to zabraly už během živáku. Projektor jsme namaskovali jako foto techniku a čekali...

Hodina H...oráková

O dvě hodiny později přišla hodina H. Suverénně jsme nakráčeli do atria, jako že tam patříme. A skutečně nás nikdo nezastavil! Komunisti spěchali, tak nebyl čas něco kontrolovat. Nechali jsme je minutku povídat a pak jsem nenápadně rozsvítil projektor. Jenže v ten moment vylezlo slunce a začalo prát do skleněného atria. Z našeho místa to tak vypadalo, že projekce nejde vidět.

Vyměnili jsme si pár zklamaných pohledů, poslouchali zbytek tiskovky a... pak vidím, jak fotograf z Haló novin ukazuje na nás a na šéfa tiskového odboru Sněmovny. V tu chvíli mi cvaklo, že někdo si přece jen všiml. Jen ne asi ti, v koho jsme doufali. Po skončení nás konfrontoval pán z tiskového a na dialog s poslanci už ani dojít nemohlo. Sbalili jsme techniku a šli si dát pivo do Besedy. Tak se to nepovedlo. Ale co už...

Sotva mi přistála Plzeň na stole, píše mi kamarád a přeposílá mi Tweet od redaktorky ČT24. "Koukej, někdo promítal Horákovou komunistům na pultík." Píšu mu, však vím, to jsem byl já. Pořád ale nemůžu uvěřit, že si někdo všiml, což píšu redaktorce i pod komentář na Twitteru. To jsme vážně jen stáli tak blbě, že se nám pultík leskl? Na jejím videu je Milada dokonale vidět!

Pod palbou médií

Minutu na to mi píše redaktor Aktualne.cz, dávám mu kontakt na Alexe a tomu začíná zvonit jeden telefonát za druhým. Ladíme noty. Jen během oběda odbaví Alex 4 různá média, další pokračují během celého odpoledne. Ve čtyři hodiny je naše akce na titulce každého velkého online periodika. Množí se spekulace, Komunisti za tím vidí Kalouska a jeho kampaň, každý se vyptává na motivaci...

Ta je ale jednoduchá. Ve Sněmovně sedí strana, která má na svědomí tisíce zničených a zmařených životů jen v Česku. Strana, jejíž ideologie zabíjela miliony lidí po celé planetě. Zdecimovala morálku, potlačila elity, parazitovala na závisti, zášti a budila v lidech nejodpornější vlastnosti. Dodneška jsme se z toho nevzpamatovali. A tahle strana dnes ovlivňuje chod země a její poslanci se už ani nesnaží předstírat, že je jejich krvavá minulost mrzí!

Co si z toho vzít

Takže děkujeme za tu ohromnou podporu, která se na nás valí. Nebudu lhát, ten zájem mě osobně těší. Ale prosím, věnujme se tomu, pro koho jsme to celé dělali. Doktorka Horáková byla ztělesněním laskavosti, rozumu, lidskosti a ohromné odvahy tváří v tvář dvěma nejhorším režimům 20. století. Ten druhý ji za to nakonec zabil.

I ty následující akce jsou tu proto, abychom si její (a doufám, že i naše) ideály připomněli. Abychom se z historie poučili. Abychom si uvědomili, že jsme lepší. Každý jeden z nás. Chci věřit, že bychom jí tím dnešním gestem potěšili.

Jestli jste to dočetli až sem dolů, díky. A taky díky klukům kolem Artur production, co mě do toho navezli.

A teď pojďme společně dělat svět hezčím!