Milý deníčku: aneb ano, ne, ne, ano...?

Milý deníčku, že jsi se ocitl na Balkáně, poznáš snadno. Ačkoliv se tu už dvacet let neválčí, pořád tak většina měst vypadá. Po nádherném letu z Varšavy jen pár set metrů nad pohořím Vitoša jsme včera dosedli na letiště v Sofii. Cesta z letiště mezi rozpadajícími se paneláky byla chvílemi děsivá, ale jakmile člověk vjede do centra... je Sofie děsivá jen o chlup méně.

Naproti Hiltonu, kde bydlíme, stojí ohromná kopie pražského Kongresáku nebo hotelu Olšanka a za ní začíná nejhezčí část Sofie. Promenáda s obchůdky, bary a restauracemi lemovaná vánočními světélky je teď před Vánoci skutečně malebná. Když by si člověk odmyslel toulající se psy, skoro by si připadal jako v Praze.

Tomu přispívá ostatně hned několik věcí: Jednak jsou to staré pražské tramvaje z dílny ČKD, které tu protínají centrum, ale také to, že skoro každý bar a restaurace servíruje alespoň jednu značku českého piva. Bohužel je to často Staropramen, ale objevil jsem i Žateckého Víta nebo Budvar. Jediné, co tu iluzi druhé Prahy neodmyslitelně kazí, je pohoří Vitoša, které tvoří vysokou tmavou stěnu na horizontu.

Sofie je skoro stejně drahá jako Praha, nebo dokonce levnější. Proto jsem automaticky předpokládal, že tu budou i podobné platy. Pro Bulhary je ale Sofie extrémně drahá. Jejich platy jsou totiž často méně než poloviční vůči těm českým.

Po společné večeři mě Sáva - místní rodák - vzal na párty se svými kamarády. Šli jsme do hipsterského podniku, který navštěvují hlavně místní hudebníci, herci a výtvarníci. Zatímco já si dal vodku s Redbullem a později české pivo, oni si oblíbili produkty našich východních sousedů. Koktejly z Tratratea jsem viděl poprvé v životě. A upřímně doufám, že naposled.

Když začala být na venkovním sezení zima, šli jsme se ohřát dovnitř. Vnitřní prostor klubu tvoří dvě patra. To dolní je více barové a hrál na něm DJ velmi příjemný house. To horní bylo více klubové a hrál na něm DJ velmi nepříjemnou hudbu 70. let. Bulharských 70. let! Představte si Míšu Davidů a Helenku, kterým nerozumíte ani slovo. Jo, správně - bylo to boží, takže jsme zůstali tam.

Deníčku, "alternativní" scéna je všude na světě stejná. Když jsem si tedy chtěl v klubu odskočit, musel jsem vždy počkat, až se skupinky budoucích managerů McDona... pardon... umělců... vystřídají v lajnování všemožných substancí na umyvadle, než se konečně usnesli, že se můžu jít vyčůrat.

Ale povím ti, místní holky jsou moc hezké. Tmavé vlasy, štíhlé postavy, plné rty... škoda, že má člověk chvílemi pocit, že kolem něj chodí dokola jedna a ta samá. Různorodost vnějších rysů se tu totiž zas tolik nenosí. Jo a když jsme u těch holek, opravdu se tu kývá a vrtí hlavou naopak. Takže pamatuj: když ti holka říká ne, znamená to... ano. Nebo ne... nevím.

Tak zas příště, deníčku <3