MILÝ DENÍČKU #4: jaro, léto, podzim, léto

Milý deníčku, naučil jsem se nové slovní spojení: "jet lag". Tak se říká stavu, kdy cestuješ přes několik časových pásem a tvoje tělo si nemůže zvyknout na nový čas. A tak pravidelně kolem třetí odpoledne usínám ve stoje, zatímco nad ránem nemůžu dospat. Boží.


A aby toho nebylo málo, z podzimního deštivého New Yorku jsme dnes v pět ráno vyrazili směrem na jih - do Miami -, kde je i teď, na konci října, neuvěřitelných 32 stupňů. Protože jsem si ale neudělal důkladnou rešerši o místním podnebí, nemám s sebou jediné šortky.


Na letišti nás vyzvedlo vozidlo, které vypadalo, jako kdyby školní autobus, džíp, vězeňský transport a bílá limuzína strávily společně divokou noc. Odvezlo nás do residence v Coconut Grove, kde budeme trávit druhou půlku týdne. Protože jsme dnes měli zbytek dne volno, dali jsme si společný oběd a potom si objednali taxi na South Beach.


Miami je úplně jiné, než New York. Například tu spousta lidí umí mluvit dalším světovým jazykem. 40 % populace totiž tvoří španělsky mluvící imigranti, nebo potomci imigrantů z Latinské Ameriky, Kuby a dalších zemí. To v New Yorku lidé umí zhruba 0,7 jazyků.

V Miami Beach jsme se prošli po pláži, vykoupali se v oceánu, prozkoumali slavný Ocean Drive a okolí, dali si večeři v místním bistru, a pak vyrazili do Hotelu, protože se mezitím rychle setmělo. Moře bylo úžasně teplé a nechtěli jsme ho zmeškat, protože hrozilo, že bychom se ke koupání už nedostali.


Následujících deset dní má totiž bez ustání pršet, kvůli čemuž je prý i reálná šance, že tu zůstaneme neplánovaně o pár dní déle. Při prudkých deštích nelétají žádné spoje. Když by ale předpověď nevyšla, chceme si v sobotu zajet lodí na Bahamy. Bahamy jsou malá skupina ostrovů, která patří k Británii, a Brexit tu byl tak prudký, že se při odtržení dostali tisíce kilometrů daleko od Evropy.


Zítra už budeme od časného rána lítat po workshopech, ale to nejlepší nás čeká odpoledne, kdy pojedeme do čtvrti Little Havana. Tu nechaly Spojené státy vybudovat kolem roku 1960, aby Kubáncům ukázaly, jak by jejich země vypadala bez komunismu. Vypadá prakticky stejně.


Tak nám drž palce, deníčku, ať nás nesfoukne hurikán, neroztrhá krokodýl nebo nesežere žralok.


A zase zítra!



Další čtení