MILÝ DENÍČKU #3: kde jsou moje prachy!

Milý deníčku, včera večer jsme s kolegou z Maďarska zapadli do baru a později se k nám připojili i další kolegyně. Ochutnal jsem čtyři různá piva a čtyřikrát stejnou whisky. A víš ty co? Amerika je fakt drahá! Když jsem šel otočit rundu, málem se mi protočily panenky. Za 84 dolarů by se v Praze člověk najedl, opil se do mrákot a ještě by mu zbylo na taxík domů.


A to není to jediné, co je tu jinak než doma. Tak třeba to tu úplně jinak voní. Nejčastěji je tu cítit tráva, olej na fritování, a potom taková zvláštní vůně, kterou se nám nepodařilo identifikovat. Něco mezi chemií na čištění, olejem a psím průjmem.

Co se mi naopak líbí, je ten všudypřítomný kontrast. Staré budovy sousedící s mrakodrapy, bílí lidé vedle barevných, luxusně oblečení manažeři procházející kolem žebrajících veteránů... a třeba dneska nejdřív pršelo seshora dolů, a potom zas zleva doprava.


Jo a deníčku, jak jsem často slýchal, že Newyorčané jsou velmi chladní a nevychovaní, tak moje zkušenost je úplně jiná. Zřejmě to tedy říkají lidé, co nikdy nebyli v Praze. Lidi jsou tu fajn. A taky velmi rádi čtou! Namísto dopravních značek je skoro všechno napsané slovy. Třeba tam kde by byla u nás značka "přikázaný směr jízdy vlevo" je tady veliký nápis "levý pruh musí zatočit doleva".


I dneska jsme měli několik meetingů a workshopů. Ráno jsme se setkali s iniciativou ARTE, která pomocí umění upozorňuje na problémy a sami jsme si zkusili umění vytvořit. Odpoledne jsme byli v muzeu historie New Yorku a společný program zakončili se studentkami ze Zero hour. Líbilo se mi, jak byly zapálené a musel jsem ocenit jejich odvahu. To když prezentovaly kapitalismus jako systém útlaku před třiceti lidmi ze zemí bývalého východního bloku.


Cestou na hotel jsme si byli prohlédnout Macy's. To je takový velikánský obchodní dům s módou. Něco jako Kotva bez Youtuberů. Nic jsme si ale nekoupili, protože jsme na to moc chudí. Zvlášť po včerejším popíjení.


Jedna věc tu ale je Praze podobná. Na Times Square nám večer několik skupinek černochů nabízelo trávu a kokain. Zdvořile jsme odmítli, ale v duchu jsem byl pyšný, že se můžeme New Yorku přeci jen v něčem rovnat.


Ale teď už musím jít spát. Zítra se přesouváme do Miami a z hotelu vyjíždíme v pět ráno.

Tak zase zítra, deníčku!

Další čtení