MILÝ DENÍČKU #2: dotáhneš to vysoko

Milý deníčku, včerejší večer se trochu protáhl. Nejdřív jsme se byli společně najíst. Ostatní chtěli zkusit korejské barbecue a tak jsme šli kousek od hotelu do ulice, které se říká Koreatown, a zapadli do restaurace Miss Korea. Korejské barbecue je hodně podobné českému grilování, jen se negriluje venku, ale na stole, nejí se rukama, ale s pomocí hůlek a stojí to zhruba čtyřikrát tolik. Taky jsme si objednali rundu různých korejských pálenek a vín, protože #yolo.


Najedení jsme se přesunuli do nedalekého Irish pubu, kde na mě čekal iniciační rituál. Musel jsem si dát místní pivo, což jsem tak nějak zvládl, a potom přišla řada na nepříjemné otázky na tělo jako třeba "jakou máš fóbii" nebo "bez čeho si nedokážeš představit svůj život".


Ráno mě trochu bolela hlava. Asi jsem přes den málo pil. Nebyl ale čas na kňourání, čekala nás první sada workshopů a setkání. Nejdříve jsme navštívili sídlo organizace Do Something, která vymýšlí nejrůznější občanské iniciativy. Třeba charitativní sbírku Jeans for teens. Dost mě tím inspirovali a až přijedu, chtěl bych rozjet podobný projekt: Džíny pro Týny. Žádná Týna by neměla chodit bez džín.


Po prezentaci byl čas oběda, a tak jsme zašli do parku naproti Flatiron building, kde je pouliční občerstvení Shake shack. Prý je to původní místo, kde tahle síť občerstvení uvařila svůj vůbec první burger. Dokonce myslím, že jsem dostal právě ten. Nebo tak alespoň vypadal. Trochu mě mrzelo, že jsem si neřekl o omáčku na hranolky, ale nechtělo se mi znovu stát deset minut ve frontě. Turisté vedle řešili podobný problém, čehož si zřejmě všiml drozd sedící na drátě nad nimi a nabídl jim svůj speciální dresing.


Potom jsme se přesunuli o pár ulic dál na druhou část setkání. Přednášející z Integrate NYC nás uvítali ve své zasedačce a dali nám za úkol představit se, říci odkud jsme, co nás na New Yorku zatím nejvíce překvapilo a oznámit, jestli nás mají oslovovat "on/jemu" nebo "ona/jí". Chvilku jsem si nebyl jistý. Ne se svým pohlavím, ale co tu vlastně dělám. Zbytek přednášky už byl ale mnohem zábavnější. Tématem byla segregace na státních školách.


Když přednáška skončila, vyrazili jsme s několika lidmi pěšky kolem Madison Square Garden, nahoru po Broadwayi na Times Square. Times Square je taková široká ulice mezi mrakodrapy. Všude jsou veliké blikající obrazovky a ti, co doma nemají televizi, tam chodí koukat na reklamy.


Protože tam bylo nepříjemně přelidněno, vyšli jsme ještě pár ulic na sever až k Central Parku. Skoro každý park v New Yorku je plný veverek a to platí i o tom největším. Tady jsou ale navíc koně, skokani a běžci. Zatímco se holky z naší skupiny fotily u jezírek a na skalách, s chlapy jsme se šli podívat na místní hřiště, kde hrály děti baseball. Po deseti minutách jsme se už styděli natolik, že jsme radši vyrazili do těch slavných sklepních toalet na vlak zpátky do hotelu.


A tak teď sedím na posteli a rychle ti píšu svoje zážitky, než zase budu muset pádit. Jdeme totiž v půl osmé na drink na střechu jednoho z mrakodrapů, a to už bude za pár minut. Večer bude rozhodně švanda. Mám totiž panický strach z výšek.

Tak zase zítra, deníčku!



Další čtení