Dojemná

Bylo toho málo,

že jsi zase zpátky?

Nevěřím už na nic,

a tím spíš na pohádky.

Ukliď svoje knížky,

stejně se z nich práší.

Jednu už jsi ztratil

- a to hned tu naší.

Jenom jsme se vyspali

a náhle byla zima

A ten uzlík vzpomínek mě

vážně nedojímá

Všechno je k mání tak co ti brání vzít si

Na kolenou si zuby svý brousíš dál

Dělí tě míle od vlka v bílém rouše

Svědomí nutí abys jen utíkal

Všude drobné chloupky

z lístků od kopřivy

namísto svých fotek

mám jen negativy

Musela jsem slíbit,

že je nevyvolám

zase se vše točí,

jako uvnitř kola.

Jedenkrát se vyspíme

a náhle bude zima

Co mi to jen prosím pěkně

zase připomíná?

Další čtení