Pane Bukowski

Jen ať si ryjí tlamou i kopýtky ve vyprahlé hlíně, v zrcadlech sají drobečky z omítky... - že život je prý svině! Úplně v koutku leží vhozená bílá rukavice, zatímco plénum rokuje o změnách, dokud jim stačí plíce, dokud se vlastní myšlenky nehnusí - a když se tak stane, do prachu z křídel cherubů lehnou si poznávat nepoznané. Jen ať si ryjí tlamou a kopyty! Možná že časem zvládnout psát jako ty.

Štítky:

Další čtení