Čekali jsme jaro

Včerejší kvítí v oknech taje, slzičky stékají po listu. Tmu, co zas krásně barevná je, prosvěcí jiskry od tramvaje, tak jako foťáky turistů. Vzpomínky, co jsme dali k ledu, možná už za pár dní povolí. Víc nežli čekat nedovedu. Chtěl bych mít brýle z krasohledů, - vidět ty obrazy kdykoliv. Když se svět barví do zelena, taky prý začíná od píky. Kulisy nové - stejná scéna. Z rádia ale hlásí, že nás čekají přízemní mrazíky.

Další čtení