Zase teskno je mi

A zase nějak divně teskno je mi Mé město dříme v šedém oparu a někdo rozryl svými šlépějemi sníh cestou z herny nazpět do baru Vysoko v mracích zejí zavěšená ta stejná slova - jako před lety Stejné přívlastky a stejná jména co kdosi vybral v noci ze smetí Tak zvolna učíme se nenávidět Kdo mlčí ani dnes nic nezkazí A v ústrety té marnosti a bídě slunce opatrně vychází V oknech pijí jeho světlo chryzantémy A zase nějak divně teskno je mi...

Štítky:

Další čtení