Druhé léto v Paříži

Kdekdo by umřel pro tu krásu, jakou se pyšní Sacré-Cœur. Shlížíme dolů z Montparnassu, města hluk tone ve tvém hlasu, a slunce se sápe k nám do pater. Z nábřeží hraje harmonika, cinkají penízky v klobouku. Do rytmu sám pan Eiffel bliká a s úsměvem zdraví pamětníka, co nese květiny k Oblouku. A když pak vrchol mrakodrapu poslední paprsky pohladí, stečeme dolů po okapu. Zbývá jen koupit novou mapu na další výpravu do mládí.

Další čtení