Dafné

Stojíš tu hrdě, celá v bílém, slunce ti zateklo do vlasů. Ústa jen mlčí provinile, ze rtů jdou vyčíst těžké chvíle. Tolik jsi trpěla pro krásu... Skoro mi mizíš před očima, vítr ti polámal větývky. Kocour, ten dávno přestal línat, stejně jak tehdy - mandolína, jenom už neslouží hlasivky. Panenka v ostrém slunci tmavne, jako když dozrává oliva. Správně ti dali jméno Dafné. Ani dnes nevíš, co je správné, proč se tím ale dál zabývat.

Další čtení