POZNEJ

Píšu. Texty, básně, glosy...

"Renesanční člověk
s barokním nosem"

Chtěl jsem bejt tak trochu vším, a tak nejsem ničím
na sto procent. Asi jako každej, kdo neudrží pozornost dostatečně dlouho, aby se něco naučil. Rodiče mě museli vyloženě milovat za to, jak často jsem jako dítě měnil zájmy a kroužky. Chvilku atletika, potom vodáctví, pak zas florbal, na střední škole volejbal...

 

Každopádně to nejlepší (a nejhorší zároveň), co můžete svýmu dítěti v raným věku provést, je koupit mu encyklopedie. Stejně tak dlouho, jako umím číst, mě fascinuje všechno na tomhle světě, a i když tomu moje studijní výkony mnohdy neodpovídaly, nikdy jsem se vlastně nepřestal učit. 

Díky tomu jsem strávil 4 roky života na Politologii,
a přestože jsem jí nakonec nedokončil, už mi ta politika tak nějak zůstala. 

Když chcete v pubertě udělat dojem na holky, zabrnkejte něco na kytaru. To byl ostatně i můj důvod, proč jsem se rozhodl naskočit na "rodinnou tradici" muzicírování (děda sborista, táta muzikant v rockový kapele). Mimochodem - to s těma holkama?
Jo, funguje to...

Na střední pak první kapela a s ní začátek divokejch večírků, nutně vedoucích ke spoustě zklamání. Neboli: ideálnímu tvůrčímu materiálu. Tak vznikly první texty, který vlastně hraju dodnes. 

Potom už koncertování s vlastním materiálem, který mě nakopnou k nakupování nahrávacího vybavení. Ego si prostě žádá lepší zvuk nahrávek. Zároveň se v rámci hesla "umět všechno napůl" začínají v bytu hromadit nástroje: kytary, mandolína... a piano! 

V tý době totiž nastupuju na Tvorbu textu a scénáře na "Ježkárnu". Na školu, která mi naprosto změní život. 

Bez nadsázky!

Moje alter ega