Možná
bylo
příliš slov

ČTI

V Síti. A bez cenzury.

Včera jsem konečně viděl V Síti, dokonce jeho necenzurovanou verzi. Musím smeknout panu Klusákovi, protože se jemu a jeho týmu podařilo vytvořit opravdu mimořádný dokument. Je totiž divákovi předávaný s až nečekanou lehkostí. Sem tam se člověk musí hlasitě smát, ať už to scéna se psem, pán, co "jenom něco leští", nebo pop-up okno Facebooku, co se po ukončení velmi grafického videa s onanistou zeptá, jaká byla kvalita hovoru. Přesto jsem na sobě cítil, jak se postupně v sedačce hroutím dovnitř do sebe. Nenapadá mě lepší slovo, než že jsem se sesliznul. Protože slizu je v tom filmu opravdu velká nálož. A nesmyjete ho ani doma dlouhou sprchou. Že jsou chaty a stánky jako Lide.cz plné úchylů, lí

Improslam

Prvák... Se všema si potykat Ahoj, já jsem Tom Sotva začnem - panika! Já... nejsem zvyklej se cizích lidí dotýkat Kurva, jaká andělská masáž, ty vole? Tak tohle bude bolet... Po pár cvičeních je hlava jako splašená, zvykáš si na prostředí, zvykáš si na jména. Kam to sakra vede? A co to všechno znamená? Ga-ga-ga-ga-ga... - po místnosti chodí kačena Bunny, bunny Flipy, Flopy a taky... Tiky, taky Hlavně žádný tlaky! Ty sám víš, kde je tvá komfortní bublina kde má ten stav konec, a kde začíná VAGÍNA! Asociace... Pořád jsi asociál, ale sem se chceš vracet Po práci - legrace! Emobus První rande plus odborná prezentace Tady je ti zase pět Vymýšlíš si slova, tvoříš si svůj svět Prožíváš si znova vš

Spatřil jsem kometu...

Když mi bylo asi 8 nebo 9 let, objevila se na obloze kometa. Podle času hádám, že to byla Hale-Bopp (nebo dřívější Hyakutake). Byla tehdy tak jasná, že byla slabě vidět i za dne, v noci pak zářila, jako by ji někdo na oblohu namaloval. Byli jsme tou dobou u tety kousek od Čáslavi a spali v pokoji v patře, kde bylo jedno jediné okno. A právě tím oknem ji člověk mohl celou noc sledovat, jak si nerušeně visí jen kousek nad obzorem. Vzpomínám si, že jsem vůbec nemohl usnout. Pořád jsem se převaloval, budil a chodil se k oknu dívat. Byla to taková nepopsatelná, zvláštní, děsivá krása. Možná se v tom trochu promítalo i to, že se objevila v době, kdy si dítě začíná naplno uvědomovat koncept smrti.

Ano, jsou tam i vaše děti

Nedávno jsem se s jednou klientkou na takové polo-pracovní schůzce bavil o sociálních sítích a vyprávěla mi, jak jí spolupráce se social media agenturou otevřela úplně nový svět, a že díky tomu ví, na co si dávat pozor, a nastavila si s dětmi pravidla, aby je před některými zákoutími internetu chránila. Ale co vy? Víte o tom, co vaše děti na netu dělají? Když se v jedné větě vyskytnou "děti" a "sociální sítě", většinou se mluví o TikToku. Alespoň posledních pár měsíců. Děti a teenageři mají ale spoustu dalších kanálů, kde spolu interagují. Například si oblíbili Twitter, protože zjistili, že je tam nikdo dospělý nečte ani nesleduje. No a pak je tu jeden - doslova - "kanál". A to je Tellonym.

Nenormálně bipolární

To je nejen úděl hlavní postavy, ale i můj postoj k tomuhle muzikálu. Dokonce jsem si to musel nechat uležet skoro půl roku, abych správně vyjádřil, co se mi po představení honilo hlavou. Je v něm totiž spousta věcí, co si zaslouží pochválit, ale minimálně stejně tolik, které si u mě kytičku nevysloužily. Začněme tím pozitivním. Psychické poruchy rozhodně nejsou lehké téma ke zpracování a v tomhle ohledu dělá muzikál problematice velmi důstojnou službu. I díky tomu jeho původní, více než deset let stará Broadwayská verze, sesbírala řadu cen. A protože jsem s jednou depresivní/bipolární bytostí trávil rok života, ta zoufalost a bezmoc postav ve mě dost silně rezonovala. Hudební složka není ni

Nejlepší čtení
Archiv
Hledání podle štítků