Možná
bylo
příliš slov

ČTI

Mraky se pohnou

Omluvte, prosím, že není mi do smíchu, jako ta obloha často se mračím. Práci mám dobrou a žiju si v přepychu - jiným to ke štěstí docela stačí. Bohužel nemívám důvody k radosti - stačí se na chvíli podívat za plot. Všude je to tolik křivd, smutků a bolestí - sádrových odlitků člověčích šlápot. Ref.: Jednou se dočkám, jednou to přijde! Pohnou se mraky pod tíhou křídel, zmuchláme stránky a začnem další příběh. Občas mi do očí odněkud zatéká, díry si vycpávám kdejakou vatou. Žasnu jak člověk si neváží člověka. Každý jsme bytostí nanicovatou. Bývaly časy, kdy věřil jsem na lásku. Že jsem byl naivní? Tak mi to přejte! S léty jí přibylo pár dírek v opasku, až jednou zmizel

Hranice trpělivosti

Poslední dobou na sobě pozoruji celkem podstatný posun v tom, jak se stavím k některým názorům a lidem, kteří je vyslovují. Ne že bych se bál diskuze - naopak! V diskuzích si libuji, vyhledávám je a aktivně v nich vystupuji. Baví mě nasávat jiné informace, než jaké běžně přijímám. A i když mě některé názory nepřesvědčí, minimálně se snažím zjišťovat, odkud ten který postoj vychází. Co k němu člověka vedlo. Musím třeba zpětně říct, že můj postoj k otázkám genderové identity býval velmi ignorantský. Ale poslední dobou cítím, jak mě některé postoje vysloveně - a promiňte ten výraz - serou. To, už potom nestojím o diskuzi a okamžitě přecházím do módu "sarkastická svině". Já vím, že je to špatně.

Nerušit!

1. Zas mě někdo shání Kdy prý budu k mání Já už samým stresem Nevím ani kde jsem Termíny mě tlačí Ne a ne však začít Život se jen míhá Vždyť to nejde stíhat! 2. V noci málo spím a Kruhy pod očima Rostou jako z vody Brzy si to hodím Usínám až k ránu S hlavou plnou plánů Pak se těžko vstává V hrnku třetí káva Ref.: Navěsím na svůj byt Cedulky „nerušit!“ Všechno mám na háku Nevyjdu z tepláků Koupím dvě Prosecca Nic víc mě nečeká Telefon utopit Jen ať mám na chvíli klid! 3. Jídelníček plní Rychlé občerstvení Další kila v pase Cítím se jak prase Ještě nejsem v cíli Je toho už příliš moc na jednu ženu Kam se pořád ženu?

Co to sakra bylo...?

Ani nevím jestli tohle píšu proto, že mám pocit, že lidem dlužím vysvětlení, nebo čistě proto, abych si sám zreflektoval, co se to sakra dneska stalo. Pravda totiž bude (výjimečně) někde uprostřed: Minulý týden jsem kývl na účast v jedné připomínkové akci k blížícímu se nehezkému výročí bestiální justiční vraždy. Bude se odehrávat v pražských ulicích a krom jiného to budou veliké projekce, které propojí právě osobnost paní doktorky Horákové. Už během domluvy jsme si zároveň řekli, že součástí by měla být v pátek konfrontace poslanců KSČM po jejich tiskovce. A protože mi to celé dávalo smysl z hlediska postojů a přesvědčení, šel jsem do toho bez váhání. To jsem ještě netušil, že mi v pondělí

Nejlepší čtení
Archiv
Hledání podle štítků